Vítejte na povídkovém blogu, bližší informace o tom, jak to tu chodí, v prvním odstavci psaného textu v menu. :D
NOVÁ POVÍDKA-PŘEKLAD: Vánoční jednodílka Maybe This Christmas tady
pozor, sola. BÁSNIČKUJE!!! tady

Soutěžní povídka: Setkání s literární postavou

3. září 2013 v 0:51 | Sola. |  Jednorázové jiné
Můj příběh vám možná nevyrazí dech a nepřinutí vás popadat se za břicha, ale pevně doufám, že vás zaujme alespoň natolik, abyste ho dočetli až do konce. Možná to nebude až tak těžké, jelikož příběh má 298 slov, což je, jak mi "word" chytře ukázal 1793 znaků včetně mezer, z max. předepsaným 1800. Ano, vešla jsem se jen tak-tak :)


Kráčela jsem svým parkem, dýchala jsem vzduch prosycený vůni kvetoucích stromů. Netušila jsem, jak jsem se sem dostala, ale věděla jsem, že se nemusím ničeho obávat. Koutkem oka jsem zahlédla dřevěnou lavičku, na které někdo seděl. Najednou mě strašně moc zajímalo, kdo to je. Nemohla jsem myslet na nic jiného, a tak jsem se tím směrem vydala.
Když se mi muž podíval do očí, nezadržela jsem hlasité zalapání po dechu. Jen se mile usmál a ukázal na místo vedle sebe. On chtěl, abych se vedle něj posadila ?
"Vy jste-" Nedokázala jsem tomu uvěřit, natož to vyslovit!
Pomněnkové oči mu zazářily pobavením nad mým údivem. "Albus Brumbál." Napřáhl přede mne ruku. Pevně jsem ji uchopila a snažila se nesesypat.
"Michaela Havlíčková, velice mě těší! Jste ten nejúžasnější - Vaše smrt byla ohromná rána-" Myšlenky se mi pletly a já nedokázala vytvořit souvislou větu, ale když jsem popřemýšlela nad tím, co jsem řekla, něco jsem si uvědomila. "Jste mrtvý. Jak to, že jste tady? Jsem taky mrtvá? Umřela jsem ve spánku? Zavraždil mě ve spánku někdo?"
Brumbál se pobaveně zasmál. "Jste velice vtipná, zajímavá osůbka, slečno Havlíčková, ale musím vás zklamat - žijete. Tohle je, mimochodem, velmi hezké místo. Kde to jsme?"
"V zámeckém parku. Můj táta sem chodil přemýšlet a já tu nacházím inspiraci, je to kouzelné místo. Hlavně teď na jaře, kdy to tu kypí životem. Skoro bych řekla, že se to dá srovnat s bradavickými pozemky… a Rowlingová napsala Harryho Pottera tak dokonale, že bych si s Bradavicemi dovolila srovnat jen máloco."
"Ach, váš obdiv k mému světu mi lichotí, slečno. Ale dovoluji si říct, že i ten váš je úchvatný." Odmlčel se. "Rád jsem vás poznal, ale už vás musím, bohužel, opustit. Mějte nádherný život, slečno Havlíčková, sbohem." Vstal, naposledy se na mne usmál, vykročil a zmizel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elena Elena | Web | 3. září 2013 v 13:40 | Reagovat

Dočetla jsem do konce :)

Omezení na 1800 znaků mi nejdřív přišlo jako nedosáhnutelná hranice, ale nakonec jsem musela osekávat, kde se dalo ;)

Jinak s Brumbálem bych se možná taky někdy ráda setkala. Třeba u čaje :)

2 Snapeova Snapeova | Web | 3. září 2013 v 19:14 | Reagovat

Já pořád přemýšlím s kým se setkat v té povídce :D nad Brumbálem jsem taky hodně přemýšlela. Máš to moc pěkné :)

3 Hexinka :D Hexinka :D | 4. září 2013 v 21:39 | Reagovat

Nádhernéééééé! :3, jsi úžasná, zlat! ♥

4 Ilía Ilía | Web | 14. září 2013 v 10:45 | Reagovat

Brumbál je super postava! Taky jsem nad ním přemýšlela, ale není moje nej. Určitě je to ale....silná osobnost!!
A povídka se povedla!

5 Kebi Kebi | Web | 19. září 2013 v 12:36 | Reagovat

Nádherné! Též bych se s ním chtěla setkat!   :)

6 Rainy Rainy | Web | 23. září 2013 v 9:26 | Reagovat

Třebaže jsme se nepopadali smíchy za břicho, bylo to kouzelné, takové pohádkové. Albus Brumbál patří bezpochyby k jedné z mnoha postav, se kterými bych se ráda také jednou setkala. Krásně napsané ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama