Vítejte na povídkovém blogu, bližší informace o tom, jak to tu chodí, v prvním odstavci psaného textu v menu. :D
NOVÁ POVÍDKA-PŘEKLAD: Vánoční jednodílka Maybe This Christmas tady
pozor, sola. BÁSNIČKUJE!!! tady

3. kapitola- Plán

9. května 2012 v 6:58 | Sola Fidelis |  ZNL - koš, staré, neee
Ahoj, chtěla jsem vám to sem dát včera, ale znáte to, nic nevyhde přesně tak, jak chcete- nikdy.. teda asi, taky se říká nikdy neříkej nikdy, tak nevím :DD. Jsem relativně šťastná, nebo spíš vpohodě. Prostě takový ten normál. Noo, tak nic, hezky si počtěte!

P.S.: *ďábelsky se směje* ;))


Uplynuly tři dny od oné otázky, takže teď byla sobota. Remusovi jsem se sice vysmála, ale musela jsem nad tím každou volnou chvíli přemýšlet. Je možné, abych se tomu rádoby frajerovi opravdu líbila? Ne. Rozhodně ne. Bylo to nemožný, ustavičně mě pořád jen ztrapňoval.
Kdybyste se chtěli vrátit k tématu Black. No, byla jsem tak vykolejená tou otázkou, že jsem na Blacka zapomněla a odešla jsem ode dveří pobertovského pokoje s, asi tupým, výrazem. Tedy až do dnešní snídaně, kdy jsem byla výjimečně v Bradavicích, a ne ztracená ve svých myšlenkách a teorii Potter mě má opravdu rád, musím to vyvrátit. Takže, šla jsem v doprovodu Sell na snídani, která měla být úplně normální, ostatně jako všechny ostatní, ale nebyla. O tom až za chvíli.
Když jsme dorazily ke kolejnímu stolu, začala jsem si mazat toust malinovým džemem. Byla bych si ho i domazala, nebýt Pottera, nad kterým jsem musela neustále přemýšlet… zase.
"Evansová!" zakřičel přes celý nebelvírský stůl.
"Pottere." povzdechla jsem si neslyšně.
"Liliano!" řekl zase zvýšeným hlasem mé příšerně jméno, které nesnáším. Black se tomu začal chechtat jako blázen… no, to neměl. Díky tomuhle jsem si vzpomněla, co udělal Sell a nehodlala jsem čekat už ani minutu na to, až ho za to seřvu.
Zvedla jsem se tedy od své nedojedené snídaně a zamířila si to k blbcovi číslo jedna a k blbcovi číslo dvě. Moc nezáleží na tom, kdo byl kdo (aneb hádejme se o blbostech, co?), ale blbec číslo jedna pro mě teď byl jednoznačně chechtající se Black, kterému jsem hodlala udělat ze zbytku života (no dobře, ze zbytku snídaně…) peklo.!
"Tak tobě nestačí, když mé nejlepší kamarádce řekneš mudlovská šmejdko?! To se musíš smát i blbým Potterovým vtipům mířených na mě, další mudlovskou šmejdku, asi podle tebe? Něco ti řeknu, Blacku. Blahopřej si, jsi totiž stejný jako celá tvoje zmijozelská, při Voldemortovi držící, rodina, která tak lpí na svém jméně, postavení a čistotě krve! Nejsi nic víc, než jen rozmazlený, čistokrevný fakan, který je zvyklý, že se mu všechno donese pod nos, a když s tím není spokojený, jednoduše to hodí někomu na hlavu a poručí si přinést nový! Jsi jen-" chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě pohoršený hlas profesorky McGonagallové:
"Slečno Evansová?! Tak tohle jsem od Vás tedy nečekala! Od dneška máte školní trest a to až do neděle příštího týdne. Zklamala jste mě, slečno…"
Já je oba uškrtím, tohle je jen kvůli jim dvěma! A ještě se mi smějí!!!
"Pane Pottere, za své nehezké chování zde ke slečně Evansové budete mít trest rovněž, a pan Black se zúčastní také. Zítra ve čtyři hodiny odpoledne před mým kabinetem." Upozornila ty dva McGonagallka. Těm dvěma úsměv ztuhnul na tváři, já jsem se asi tvářila ještě víc poraženecky, než před chvílí, to je spíš dvojitý trest pro mě, než pro mě, Pottera a Blacka.
Potter se znenadání ušklíbl, otočil se na mě a řekl:
"Evansová. Půjdeš se mnou na rande?"
Už, už jsem se nadechovala k odpovědi, když mě zvednutím ruky zastavil, byla jsem tak šokovaná, že jsem opravdu nepromluvila.
"Nic neříkej," bože, to je to opravdu takový idiot?! Nejmíň minutu tu už mlčím, " co třeba zítra ve čtyři hodiny před kabinetem McGonagallový? Jestli tam příjdeš, znamená to ano." Usmál se jak měsíček na hnoji, otočil se k odchodu a nechal mě tam zkoprněle stát.
"Ne, Remusi, nenapadlo! A taky to není pravda!*" vřískla jsem rozčileně směrem, kde ještě před chvílí seděli Poberti. Čapla jsem Side za ruku a táhla jí směr nebelvírská věž- dívčí pokoje.
***
"Sell! Já tam nemůžu jít!" stěžovala jsem si jí v bezpečí dívčích pokojů.
"Ale Lily, nebude to opravdové rande, prostě jen trest! Chceš vynechat trest?" zeptala se mě jako malého dítěte. Ale zřejmě jsem se tak i chovala, protože hned poté jsem udělala psí oči a začala jsem od znova.
"Samozřejmě, že nechci vynechat trest! Ale Potter! On to určitě bude brát jako rande! Já to tam nezvládnu!" kňučela jsem, a div jsem neklečela na kolenou. Když o tom tak přemýšlím, chovala jsem se jako malý rozmazlený fracek.
"Lily, sakra! Vždyť tam bude Black, nemůže to být rande, i když si to James svým pidimozečkem může myslet-"
"Side." Protáhla jsem a znovu udělala prosící pohled.
"Lily, co mám podle tebe udělat? Jít na trest místo tebe? Prosit McGonagallku na kolenou? Odprosit samotného Pottera?" zeptá se mě frustrovaně.

"Já nevím, hlavně něco! Já tam nemůžu jít, Sell…"
"Ale proč?" zeptala se na tu základní otázku.
"Protože Potter mě ponižuje už roky, nemůže vyhrát, ne nade mnou! Budu pak všem pro smích, protože on vyhrál, dostal mě na rande. Já z toho nemůžu vyjít jako poražená, to prostě nejde!"
"Tak tam nejdi, no."
"Ale já nemůžu nejít na trest!" zaječela jsem hystericky. Byla jsem totiž už úplně v koncích s nervama i nápadama.
"Lily, co já mám s tebou dělat?" povzdechla si, ale jestli hraně či nehraně, to nevím. Najednou zbystřila, jako kdyby jí něco napadlo, nadzvedla dosud v rukou drženou hlavu a na tváři jí pohrával ďábelský úsměv, v očích měla zlomyslné jiskřičky.
"Já vím, co uděláme, Lily."
Nahnula se ke mně a do ucha mi pošeptala svůj ďábelský plán. Ptáte se, proč šeptala? Tohle byl totiž velice, velice delikátní zlomyslný plán hodný jedině jí. Tohle bylo něco. Tohle bylo to něco, co by mi dopomohlo k mému vítězství nad Potterem. Tohle bylo něco, co by eventuelně dokázalo rozhodnout to vítězství. A taky to bylo něco, co rozdělí partičku těch záškodnických Pobertů.
"Sell." Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala jsem.
"Ty jsi génius! Jestli se to povede-"
"A že se to povede, Lils. Povede se to."
"Rozdělíme Poberty a to-"
"A to navždycky. Já vím."
"Páni." Pronesly jsme unisono, tohle bude něco velkého.
Sesedla jsem z postele, na které jsem seděla a zamířila ke své skříni. Potřebovala jsem najít super kousek na zítra na trest, tam totiž náš velký plán začne… Jak jsem se ještě před vyslechnutím Sellina geniálního plánu tak moc nechtěla jít na trest, teď se na ně těším skoro jako na vánoční dárky 24. Prosince večer, a to už je co říct.
Side, která se chvíli po mně také vydala hledat nějaké hadříky, mi zaťukala na rameno. Otočila jsem se, a její lišácký výraz mě nenechal na pochybách, že už zase něco chystá. Pozvedla ruce a v nich jsem uviděla něco, co mi úplně vyrazilo dech.
"Myslím, že to máme v kapse, Side," vzdychla jsem skoro nehlasně, ale teď v hrobovém tichu pokoje jako kdybych to vykřikla. Se Side jsme se na sebe zlomyslno-vítězně ušklíbly.
A Poberti to mají spočítaný.
* Je to odpověď na otázku, kterou jí dal Remus na konci 2. kapitoly.. Tu : "Napdalo tě, že tě má James opravdu rád?" a nebyla tam odpověď, takže takhle.

=)) Takže, pozitivum je, že už mám vymyšlený děj, doteď jsem si to totiž vycucávala z prstu. Negativum to, že nemám další kapitolu a nehodí se mi k tomu název. Doufám, že jste si to užili a že mi NAPÍŠETE KOMENTÁŘ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 9. května 2012 v 11:29 | Reagovat

Teda! Moc se mi to líbí a jsem zvědavá na ten "ďábelský plán" jak tam zmiňují :D jen by mě zajímalo, jak tam něco vřískne směrem k Remusovi, je tam hvězdička a zajímalo by mě, jestli k tomu mělbýt dovětek dole pod kapitolou, nebo jestli to tam je omylem a ještě jedna věc (:D  jsem hrozná vím to) v Anglii mají dárky až ráno, ale to není tak podstatný, třeba jsou speciální rodinka :-D nemění to nic na tom, že se mi kapitola moc a moc líbía doufám, že brzy bude další ;-)

2 onedirection-hllnz onedirection-hllnz | Web | 9. května 2012 v 15:17 | Reagovat

Moc děkuju! :-)
Vlastně to tak nějako píšu automaticky.. :-) Dám se do psaní a píšu, píšu a píšu.. :-)

3 Sola F. Sola F. | Web | 9. května 2012 v 15:23 | Reagovat

[1]: NO, já to vím, jakože dárky jsou až 25., ale já se na ty dárky těším vždycky ten den předem a kdyby jsme tady dárky dávali až 25. ráno, večer bych nemohla usnout, takže takhle =)

4 Surynka Surynka | Web | 9. května 2012 v 18:07 | Reagovat

[2]: Jo to znám, když už se do začátku psaní dokopu, nemůžu přestat :-)

[3]: A takhle to je :-D aha :D

5 onedirection-hllnz onedirection-hllnz | Web | 10. května 2012 v 20:41 | Reagovat

Ták 12. kapitolka je na blogu! ;-)
Tak můžeš přečíst! :))

6 LilyE LilyE | 29. srpna 2012 v 11:35 | Reagovat

krása moc se mi líbí a těšim se na ten plán. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama