Vítejte na povídkovém blogu, bližší informace o tom, jak to tu chodí, v prvním odstavci psaného textu v menu. :D
NOVÁ POVÍDKA-PŘEKLAD: Vánoční jednodílka Maybe This Christmas tady
pozor, sola. BÁSNIČKUJE!!! tady

Opouštění domova

10. února 2012 v 22:07 | Sola Fidelis |  Můj úhel pohledu

Tak, na tohle téma jsem sice psala Drabblátko, ale chtěla bych sem vyjádřit celé mé hluboké zamyšlení, mimochodem, u toho drabblátka jsem mi ukáply nějaké ty slzy, protože jsem se vžila do její situace, a jak se vlastně můžou zpřetrhat vztahy... Nápad na to drábko mi prostřednictvím své úžasné povídky poskytla již zmiňovaná Naiad. Jestli chcete, přečtěte...jestli ne... Kdyžtak odkaz na drabble: Tady


Tak, teď opravdu nevím, čím začít... Takže tím, jaké by bylo opouštění domova navždy. Určitě to chce hodně přemáhání, opustit něco, nebo někoho s čím/kým jste byli celý svůj dosavadní život. Už jen při té představě brečím... Myslím, že kdybych to musela opravdu udělat, stálo by to spousty bezesných nocí, opuchlých očí, ztrápeného obličeje a mokrých řas. Taky popraskaných rtů... Ale udělala bych to jen, kdybych tím někoho chránila.
Taky je to těžké s tou zemí. Když se řekne domov, vybaví se mi můj dvoupatrový rodinný útulný a teď i nově zařízený domeček. Hned potom se mi vybaví dům mojí babičky...útulný též dvoupatrov domeček s krbem a zahradou, na které je v létě houpací síť. Potom se mi vybaví všichni moji milovaní lidi, moje milující, oddaná ale snadno rozčilitelná maminka, můj vtipný, nepořádku milovný a většinou kapánek lhostejný tatínek, moje milovaná a zároveň nenáviděná sestřička, moje mně milující prababička a můj s počítačem se učící dědeček, můj skoro vždy vpohodě strýček bez tety, moje hotová kuchařka babička a můj pořádku milovný a poker hrající dědeček. Moje trhlá, upřímná, občas rozjívená ale celkově maximálně vpoho BFF, moje HP milující, s talentem pro kreslení a psaní EmDee... Můj milovaný labrador s čokoládově hnědým odstínem a moje bílá chlupatá koule- bišonek s věčně špinavou srstí...
Když si představím, že bych někoho z nich měla opustit navždy... neumím si to představit, ani nechci, měla bych z toho měsíční mindrák.
A moje země... Česko. Srdce Evropy. Pro většinu okolního světa neznámá zemička, ale pro mě nebetyčně důležitá. Vždyť je tady toho tolik, co ještě neznám, a co můj jazyk, který se nikde jinde nepoužívá? To mám zahodit češtinu, kterou jsem se 13 let a něco pracně učila? Mou opravdu dost velkou slovní zásobu? A nejvíc mě tíží... opravdu se od toho odpoutat, pořád bych si říkala co se tam děje, kdo tam je, není někomu něco a hlavně tu sžírající otázku... Co kdyby...? Na to je nekonečně moc variant. A taky, zapoměla bych? Mohla bych opravdu zapomenout na život tady a začít žít něco nového? Bez ukončení? Protože vím, že bych život tady prostě nedokázala jen tak pustit...


Tak, to je kousek z mého zamyšlení... řekněte, jak byste to cítili vy?
Vaše teď v opravdu divném rozpoložení Sola F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama