Vítejte na povídkovém blogu, bližší informace o tom, jak to tu chodí, v prvním odstavci psaného textu v menu. :D
NOVÁ POVÍDKA-PŘEKLAD: Vánoční jednodílka Maybe This Christmas tady
pozor, sola. BÁSNIČKUJE!!! tady

Láska

11. února 2012 v 18:27 | Sola Fidelis |  Můj úhel pohledu
Ahoj, tak, to je druhý článek na Můj úhel pohledu. Ani jsem si neuvědomila, že je to k valentýnu, ale je to zase od coeur- srdce. Je to článek o tom, jak vidím, diagnostikuji a cítím lásku. Jak jí rozumím. Malé zamyšleníčko na téma Láska a její ztráta.






Láska.
Další pomíjivý pojem, který chci, abyste viděli z mého úhlu... z úhlu
skoro nevinné láskou, tedy pokud neopčítáte půlroční vztah ve druhé
nebo třetí třídě ZŠ...
Objasním Vám, jak to vidím já:
Na začátek... Nezáleží na tom, jestli milujete cukráře,
nebo ropového magnáta.A nezáleží na tom, zda jste vy filmoná hvězda a
ON zedník. Nezáleží na tom, jak svou lásku dáváte najevo,
ať už to jsou milé malé bonboniérky, nebo velké, honosné vily.
Ale přeci jen byste to najevo dávat měli, stačilo by upřímné a
sladké Miluji tě, řečené ve správnou chvíli => kdykoliv. A jestli Vám
vaše Miluji tě neuvěří? Buď Vám nevěří, což byste měli napravit, anebo
prostě nechce věřit, bojí se, to chce jen ujistit.
A nezáleží na tom, komu se zdá sympatický, správný a komu se zdá
nesympatický a hulvát. Vlastně nezáleží skoro na ničem, protože když
jste ,v tom' dokážete vidět jen to dobré, nebo zlehčovat to špatné.
Záleží jen na tom, jestli ho doopravdy znáte zevnitř, milujete jeho
vnitřní "já". Taky byste si měli rozumět, ano, protiklady se sice
přitahují, ale čeho je moc, toho je příliš. A možná ne. Jak říkám,
láska je pomíjivý pocit. Pro vědce jen určité enzimy v mozku, ale pro
toho, kdo miluje... kdo poznal, porozumí, i když poznal jen
zážitek dětské lásečky... kdo nepoznal, garantuju Vám, že pozná! Dál...
záleží na tom, jak se k Vám váš vyvolený chová, poznáte z toho, zda Vás
opravdu miluje. Všímejte si skoro nepostřehnutelných gest a vnímejte
i nadvzduchové signály, ale nepodceňte kvůli důležitým maličkostem
důležité "veličkosti". Měli byste si všímat všeho, jak tónu jeho hlasu,
když mluví s někým méně než on, nebo jeho nepatrného nakrčení nosu při
lži. Výrazu v jeho očích, když mluví s Vámi, ale i chování k jiným
lidem, když jste třeba na procházce a někdo potřebuje radu, jestli mu
poradí,pošle ho do někam, nebo se na Vás bezmocně podívá s otázkou
Na co se to ptá? v očích.
Mnoho básníků říka, nebo vlastně píše, jak je láska nádherná a
povznášející, ale ten zbytek, ta druhá polovina, vypráví o lásce jako
o utrpení. Víte, v čem je rozdíl? Ne? Já ano. Ti, co píší o lásce jen
jako o nečem úžasném, lásku buď nepoznali, nebo jsou zamilovaní poprvé.
Ti, co ji píší jako formu utrpení ji ztratili a ještě znovu nenašli a
to také poprvé a v ranné fázi rozchodu.
Potom je tu ta menšina, další, která vypráví o lásce jako o
protichůdném pocitu a ti poznali i ztratili. Několikrát. Ti znají
opravdovou lásku. Dále... jak je nejhorší ztratit lásku? Teď mnoho z
vás odpoví: nevěrou.
Chyba. Ano, bolí to...ale. Nejhorší je ztratit lásku nečekaně. Přijedou
k Vám domů, nebo vy přijedete domů k ní/ němu, řeknou Vám to buď její
rodiče, doktoři, nebo policajti. Řeknou Vám nehoda, střelba, přepadení. Víte
Je mi to líto.Co je nejhorší? Nemůžete ji/ jeho obviňovat. Nebyla to
její/jeho vina, jakoby se scházela s někým jiným a Vám tím ublížila...
ne, a musíte to poslat dál, musí to z vašich úst vyjít asi milionkrát,
když se vás někdo zeptá A ty už nechodíš s tou/tím... a taky odejde
bez rozloučení,prostě se z ní/něj stane nedokončitelná, samostatná
kapitola vašeho života.U které si říkate...co kdyby..?
Ale já tu mluvím jen o milenecké lásce. Je jich mnohem víc... přátelská,
nebo ta menší, kamarádská, sourozenecká- ano, i když je často nemáme v
lásce, je tam a čeká..., maminkovská- ta pravá, upřímná a věky trvající,
ta otcovská- ochranitelská, jste prostě jeho..., babičkovská- ta, co
Vás jako malou rozmazlí, dědečkovská- ta, která učí, strýčkovská- ta,
která Vás podrží, a rodinná, ta, která je všudy a všude přítomná.
Potom taky ta vlastenecká... té má každé dost. Vždy. Málem bych zapoměla
na zvířecí lásku, tu bezmeznou a naivní, ale zároveň roztomilou a bez
pletich...
Na tohle mám skvělý citát: Sejdou se Láska a Přátelství. Láska se zeptá:
Co tady děláš? a Přátelství pohrdavě odpoví: Hojím rány, které jsi ty
způsobila.
Je to asi tak nějak, ne? Ten citát si totiž nepamatuju přesně...
To je asi tak všechno co teď cítím a co napíšu. Tohle jsem napsala kvůli
Titanicu, ale pohnutkou mi byl film Pako mých snů, který jsem před
chvílí viděla. Tohle jsou jen moje pocity a nikomu je nevnucuju.
Jen chci, abyste si je poslechli. A vlastně tím vyslechli mě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 13. února 2012 v 0:47 | Reagovat

Já vím. Četla jsem ten komentář, jen jsem nijak nereagovala protože... nu, asi v té době se začalo všechno hroutit.
(Nejdřív tedy k tvému komentáři u DDD) Chtěla jsem ti moc poděkovat. Vždycky jsem štěstím bez sebe, když se pod tou povídkou objeví komentář od někoho, kdo skousl sto stránek textu plných gramatických chyb. Jsem opravdu nadšená, že se ti povídka líbila. Já se teď - s odstupem 1/4 roku - dívám s takovým nostalgickým pocitem prázdnoty. Jestli jsem se držela charakteru musíte posoudit vy. Úplně dokonalé to asi nebylo, ale četla jsem asi i horší povídky.
Tím koncem jsi mě dojala. Jsem ráda, když někoho mé povídky tak osloví, že ho doženou až k slzám.

Teď (jen pro pořádek, ať se orientuješ :D) k tvému minulému komentáři u mě.
Lidé se asi vážně nejdřív musí spálit, aby pochopili. Vždycky to šlo nějak kolem mě. Byla jsem ta chytrá a rozumná, takže "spálit" se, pro mě byla zkušenost pouze týkající se přátel a lásky. Teď to bylo jiné... Byla jsem zklamaná sama ze sebe.
Ta myšlenka je skvělá. "Budou čekat" :) Zatím není důvod. Myslím spíš, že jsem se spíš probrala z dlouhého růžového snu.

A na závěr k tvému článku :-)
Já osobně mám se vztahy asi tak velké zkušenosti jako ty. Co víc, když jsem jedinkrát v životě něco s někým měla, bylo to z trucu, že ten o koho jsem stála mě okázale ignoroval. Jo, hloupost kvete v každém věku. :-)
Jen mi pak dělá problém si něco vymýšlet při povídkách.. a teď okolo svátku Zamilovaných mám ještě navíc depku, že o mě pořád nikdo nestojí... :D
Já osobně si myslím, že láska nejde nijak popsat ani charakterizovat, protože pro každého z nás vyjadřuje něco jiného. V něčem s tebou tedy souhlasím a v něčem ne.
Osobně si myslím, že láska není pouze o bolesti. A věř mi, že té bolesti mám za sebou mraky. Byla jsem 6 let bláznivě zamilovaná do někoho, kdo ze mě udělal absolutní trosku. Kdysi jsem byla jiná, víš? Takový smíšek, pro každý vtípek, optymista a tak trochu můj pravý opak...  
Přesto si myslím, že láska má své kouzlo, které nežije jenom v knížkách. Jasně, realita je úplně jiná, ale představa, že se ráno probudím vedle někoho, kdo mě má rád... musím se usmát. :-) Ale ten pád, když nadejde zklamání... Když láska odezní. Přesto si myslím, že to stojí za to. Možná jednou za pár let budu mluvit jinak. Přece jenom, o vztazích nevím prakticky nic. A jsem romantik a snílek, který tajně doufá, že zrovna ten jeho románek bude natolik pevný, aby vydržel všechny nástrahy života.

V každém případě krásný článek. ;-) Jinak, myslím že by se ti možná mohla líbit knížka Ukolébavka  Umění rozchodů. Připravuju teď na ní recenzi, tak uvidíš. ;-) Já z ní byla absolutně nadšená. Je přesně o tom - o lásce a o vztazích. Jak se na na dívají jiní lidé a podobně.

No nic, půjdu spát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama