Vítejte na povídkovém blogu, bližší informace o tom, jak to tu chodí, v prvním odstavci psaného textu v menu. :D
NOVÁ POVÍDKA-PŘEKLAD: Vánoční jednodílka Maybe This Christmas tady
pozor, sola. BÁSNIČKUJE!!! tady

2. kapitola- Na Valentýna do Prasinek?

23. února 2012 v 16:58 | Sola Fidelis |  ZNL - koš, staré, neee
Dopsaná druhá kapitola =)
Akorát mám problém s časem, má tam bt minulý a já tam pořád pletu přítomný =P
Je to otrava to pořád upravovat...
No nic, tady je druhá kapitola:
Na Valentýna do Prasinek?



"Nechápu, že se jím necháš tak snadno vytočit, Lils!" domlouvala mi Sell.
"Já se nenechávám snadno vytočit," odporovala jsem, "to on je jenom tak, tak, tak… vždyť víš, o čem mluvím! Je to něco jako ty s Blackem… i když mnohem… jak bych to řekla. Mnohem silnější."
Sell nade mnou jen protočila oči a otevřela si učebnici přeměňování. Já, vytočená jak hrůza, jsem se pokusila udělat si úkol z lektvarů, ale díky Potterovi, tomu běda-že-se-narodil blbcovi, jsem se na něj nemohla soustředit. Zavřela jsem tedy knihu a rozhodla jsem se zase bavit se Side, která se mezitím doučila, ale v pokoji už nebyla a tak jsem ji šla hledat.
Věděla jsem přesně, kde nebude. V knihovně, protože tam chodila jen s krajní nechutí. Strašně ji štvala madam Pinceová, stará zahořklá bradavická knihovnice… Mě si naštěstí nevšímala, což bylo jakési plus prefektů a primusů. Mohli jsme se v klidu učit bez okřikování. Takže jsem měla jasno, tam rozhodně nepůjdu.
Rozhodla jsem se tedy kouknout do společenky, jestli tam náhodou nebude. Avšak byla to fatální chyba. Byl tam Potter, sice bez svých přítelíčků, ale stejně pořád Potter. Samozřejmě, hned jak mě uviděl, nenapadlo ho nic lepšího, než na mě, podle něho laškovně, podle mě spíš oplzle, mrknout.
"Chceš něco, Pottere?" začala jsem nepříjemně hned z kraje. Nehodlala jsem mu to ulehčovat, a už vůbec jsem neměla náladu na hry.
Potter, asi zaskočený mým naštváním se sice nejdříve zatvářil, že se mě bojí, ale po chvíli ho vystřídal, podle něho vyzývavý pohled. Podle mě spíš jsem-autista-utřete-mi-někdo-slinu ksicht.
"Evansová," schválně protáhl mé příjmení, zřejmě abych si ho všimla, což bylo stejně na nic, jelikož jsem mu zrovna teď věnovala plnou pozornost… ou, to vyznělo špatně, myslela jsem to jinak!
"Příští týden, ve čtvrtek, je Valentýn," oznámil mi rádoby důležitě, ale já jsem hrála pitomou, nebo spíš, hrála jsem si na Ashleen Soyetorrovou, tupou blondýnku s modrýma očima z našeho ročníku a na narážku jsem nijak nereagovala, tak pokračoval, "nechtěla bys se mnou jít na výlet do Prasinek?" zeptal se sebevědomě, až moc, pomyslela jsem si vzápětí, začal se ke mně totiž až podezřele blízko naklánět. Přestala jsem si teda hrát na Ashleen a zapojila jsem mozek. Nejdřív jsem ho nechala myslet si, že mu to dovolím, ale když byl kousek od mých rtů, odtáhla jsem se a vlepila jsem mu facku.
"Tohle," začala jsem rozzuřeně, "si už nikdy nedovol, Pottere." zasyčela jsem jeho jméno a s grácií jsem odešla do pokoje, nechávajíc ho za sebou napůl zmateného, napůl ještě pořád ve snech kvůli skoro polibku.
Když jsem došla do pokoje, chtěla jsem do všeho kopat, ale po chvilce hlubokého dýchání jsem se vzpamatovala s pořád si opakující mantrou:
"Ten blbec Potter ti nestojí za zničení všech tvých a asi i Selliných věcí, uklidni se, holka!"
Když jsem se tedy vzpamatovala, šla jsem se osprchovat. Nechtěla jsem riskovat, že ještě potkám Pottera a tak jsem místo do prefektské koupelny šla do té, co máme u nás v pokoji. Když jsem vylezla ze sprchy, hezky uvolněná a bez myšlenek na Pottera, šla jsem si konečně udělat esej z lektvarů. Asi po dvaceti minutách přišla dost naštvaná Sell.
"Co se stalo?" zeptala jsem se vesele.
"Black." pronesla s takovou nenávistí, naštvaností a hořkostí v hlase, až jsem si na tu esej málem vylila celý kalamář.
"No, a co se stalo s Blackem?" zeptala jsem se už smířlivěji s ohledem na její náladu, kterou mi tu mou úplně zkazila a tak jsem se rozhodla svoji esej odložit.
"Grr! On, on," začala boxovat do vzduchu, " od začátku. Šla jsem do knihovny," na tohle prohlášení jsem se na ní podívala pohledem Pinceová-onemocněla-žes-tam-vlezla a ona na mě jen protočila oči a pokračovala, "a potkala jsem tam jeho. Zase se tam líbal s nějakou husičkou. Potom, nevím, jak to začalo, ale prostě jsme se pohádali, já jsem mu dala facku a on. On mi řekl tím slovem."
Obě jsme věděli, o jakém slově se mluvíme. Mudlovská šmejdka.
"Jdu ho zabít." oznámila jsem klidně.
"Nedělej to. Nestojí ti a ani mě, když jsme u toho, za nejmenší námahu."
"Ne. Za tohle mi stojí. Řekl ti tím slovem." oznámila jsem už zase rozzuřeně a vyřítila jsem se z pokoje. V tuhle chvíli mi bylo jedno, jestli tam bude Potter. Nebo jsem ho spíš potřebovala vidět, kdo jiný by tak měl vědět, kde ten sukničkář je?
Naštěstí byl Potter pořád ještě ve společence. Hned jsem za ním zamířila.
"Rozmyslela sis to?" řekl Potter nezaujatě a dál se koukal do krbu.
"Kde je Black?" řekla jsem s takovou nenávistí a jedem v hlase, že div nenadskočil.
"P-proč to chceš vědět?" zeptal se zmateně a trochu i vystrašeně.
"Jdu ho zabít." oznámila jsem mu jednoduše. Bez emocí.
"E-e, co ti udělal tak strašnýho?"
"Mě ne. Side." řekla jsem jenom.
"Hm." zabručel si Potter. "Řeknu ti to, jestli se mnou půjdeš na Valentýna do Prasinek."
"Děláš si ze mě srandu, že jo, Pottere?" zasyčela jsem.
"Ne, nedělám, Evansová. Tak půjdeš?" řekl povýšeně.
"Grr! Dobře! Půjdu s tebou na ten pitomej Valentýn do těch p-… Prasinek." Sakra, sakra, sakra! Už nikdy se s Potterem nebudu bavit, když budu rozčílená! Nadělá to víc škody, než užitku.
Potter, chvíli překvapený mým Ano, půjdu, jen němě klapal pusou, jako ryba na suchu, ale po pěti minutách mi přece jen odpověděl.
"Bude v pokoji. Myslím."
"Jestli tam nebude, nikam s tebou nejdu." nepůjdu i tak, myslela jsem si… hm, Sell by na mě mohla seslat žihadlové kouzlo, nebo tak nějak… přemýšlela jsem nad tím asi déle, než jsem chtěla a Potter na mě pobaveně čuměl. Rozběhla jsem se tedy k nim do pokoje. Blackovi určitě řeknu, kdo mi řekl, kde je. Zaťukala jsem. Mohl by tam být Rem, takže jsem byla stále slušná, no, to se změní, až ho vykopnu-, ne, to není to správné slovo, až ho mile vyprovodím ven, začne pro Blacka peklo. V duchu jsem se ďábelsky zasmála…
No jistě, otevřel mi Remus a jen na mě vyjeveně koukal.
"Lily? Co ty tady děláš?" zeptal se ještě stále zmatený.
"Jdu si promluvit s Bla- se Siriusem." Řekla jsem s andělským úsměvem na tváři. Ani nevím, proč jsem to opravila na křestní jméno. Doufala jsem, že si z toho Remus nevyvodí nic zlého.
"Nechodíš s ním, že ne? Nejsi tak…?" bezmocně pokrčil rameny.
Já jsem se jen zasmála a podivila jsem se nad jeho způsobem myšlení.
"Ne!" řekla jsem pobaveně, ale zároveň trochu uraženě, " to bych si teda pomohla. Od otravování Potterem k chození s Blackem." Ušklíbla jsem se sarkasticky.
"Lily, napadlo tě někdy, že tě má James fakt rád?" zeptal se zvědavě a trochu s nadějí v hlase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 23. února 2012 v 21:27 | Reagovat

Jééé, to je hezký, hlavně ten konec. Já si vlastně pořád říkám, jestli ta jejich nenávist opravdu trvala až do tak vysokých ročníků, jak se obvykle zmiňuje :) :D

2 Nikinka Nikinka | Web | 24. února 2012 v 18:14 | Reagovat

Ten konec je fakt nádherný.. a vlastně celá kapitola se mi líbila x) ..
Jinak.. těším se moc na songfiction :D :)

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 27. dubna 2012 v 23:44 | Reagovat

prosím, pokračuj. ;)) mám rada poviedky o Lily, sama jednu píšem . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama